Růže

Květina, kterou dokáže poznat nejen každý muž, ale i většina malých dětí. Možná vám tato věta připadá absurdní, ale spousta lidí si splete kteroukoliv květinu, nebo ji dá vlastní přezdívku. Kromě růže. Alstromérie se zaměňují za frézie, pro někoho je gerbera barevnou kopretinou, strelitzie je "oranžový pták", či anthurium je "ta sprostá kytka" /překvapilo mne, kolik mužů nechtělo do kytice anthurium, protože jim to přišlo nevhodné, vulgární/.
Ale vraťme se k růžím.
Nebudu se zde rozepisovat, protože na internetu najdete nepřeberné množství informací o tom, jak a kde se růže pěstují a jaké choroby a škůdci je napadají. Chtěla bych vám jen říci něco málo o jejich historii a významu, které jsme jim my, lidé dali. Zapeklitý mužský dotaz : "Jakou barvu mám dát, když nechci nic slibovat? Neurazím žlutou růží?" A pokusit se vysvětlit proč je rozdíl v ceně mezi růžemi zakoupenými v supermarketu a těmi z květinářství.

Historie
Růže jsou na Zemi už pěknou řádku let. Jistěže jich tu na počátku nebylo takové množství druhů, ale minimálně jeden druh určitě.

Rosa Hilliaiae Lesquereux

Důkaz o tom je ve zkamenělině listu starého 23 - 35 milionů let nalezené v Coloradu, USA a trnu z rakouského Štýrska starého 5 -23 milionů let.

Legend o růžích je hodně, při nejmenším jednu má každé náboženství. 

V hinduismu je to legenda o rozporu mezi bohem Višnou a Brahmou o nejkrásnější květinu. 

Peršané měli vysvětlení vzniku rudé růže tím, že se slavík zamiloval do bílé růže, kterou Bůh jmenoval královnou květin a když ji chtěl obejmout, napíchl se na trny a jeho krví se květina zbarvila do ruda. 

Rosa Gallica - lékárníkova růže

Vznik trnů se vysvětluje hříchem Adama a Evy /Genesis 3:16,18/. V rajské zahradě byly rostliny bez trnů. 

V křesťanství je legenda o kapkách krve Ježíšově, které spadly z jeho ran pod kříž a změnily se v květy růží.

Jiná legenda zase vypráví, že když se rozcházely kmeny z kolébky lidstva, každý kmen si odnesl jednu z růží.

Růže damascena

Indoevropané růži galskou /keltskou/, Rosa Gallica - též lékárníkova růže pěstující se ve středověku v klášterních a lékárenských zahradách.

Růže Lutea

Arabsko- semitské kmeny si odnesly růži damašskou, Rosa damascena používaná pro svou vůni k výrobě růžové vody a růžového oleje již 2000 let př.n.l . 

Třetí kmen, turecko - mongolský si odnesl růži žlutou, Rosa Lutea s typickou vůní fialek. Výjimečná je svými stonky skoro bez trnů. 

Růže Chinensis

Poslední, východoasijský kmen si odnesl čínskou růži, Rosa chinensis jejíž květy i plody se používají  dodnes v tradiční medicíně. 

Podle dnešních botaniků měla růže galská /Rosa gallica/ opravdu základní význam při šlechtění růží. Dalšími byly růže mošusová /Rosa Moschata/ a šípková /Rosa Canina/. Již zmíněná růže damašská, spolu s růžemi bílou /Rosa Alba/ a stolistou /Rosa centifolia/ jsou již samy hybridními druhy,ale i tak byly na šlechtitelském startu.  

Tak tyto krásky jsou nejspíš prapraprababičkami těch dnešních růží.

A kdo s tím vlastně začal? 

První důkazy zájmu člověka o růže jsou nejspíš z Mezopotámie a Altaje z období 4 až 6 tisíc let př.n.l. Díky Alexandru Velikém růže doputovaly z Indie do Řecka. V Indii bylo jejich označením slovo "vrad" které se změnilo na "vrodím" a podivnou lingvistickou cestou na "rhodon". Termín "rhodologie" tedy znamená specializaci botaniky přímo na růže. Ostrov Rhodos nám v tuto chvíli už také připadá překladu-schopný.

Z Řecka byla samozřejmě cesta do Říše římské. Tam se staly růže důležitou květinou, která se vysazovala do sadů -  rosarií, její okvětní lístky se používaly sušené na vyplnění polštářů a čerstvé i na vysypávání podlah. Růžový olej byl v té době prý až šestkrát dražší než zlato. Do Evropy se růže dostaly díky křižáckým výpravám z Orientu a první zahradní růže rozšířily ve střední Evropě až v 16. století Turkové.                                                       

Význam

Láska, nebezpečí, kuráž , respekt a krása

Čistota, nevinnost, tajemství              Fascinace, nadšení             Hravost,přátelství, uvítání

Obdiv, sympatie                Odpuštění, vděčnost                       Pokora, láska na první pohled

  Naděje                                    Zloba, žárlivost                              Věrnost

Jednota, spojenectví, soudržnost

Cena 

Zlobíte se také, že jsou ty kytky tak pekelně drahé? Nic si z toho nedělejte, nejste sami. I velkoobchody a květináři se zlobí a rozčilují. Rádi by prodávali velké kytice z kýblů tak, jak to známe z filmů, ale realita je někde jinde.
Cenu růží, a nejen jich, ovlivňuje docela dost faktorů.

Růže máčená v čokoládě

První na žebříčku bude vysoká i stoupající cena ....."všeho". Pokud bychom chtěli hezké české růže, po většinu roku bychom si o nich mohli nechat jen zdát. Nemluvě o tom, jaká by byla jejich cena při našich cenách energie, vody a /prosím, nezlobte se/ mzdách. V neposlední řadě samozřejmě i daních.

Růže zdobená cukrem

Na druhém místě je pěstitel. V dnešní době se růže dovážejí ze zahraniční, kde se pěstitelé věnují tomu, aby byly nejen krásné, velkokvěté, dlouhostonké, různobarevné, svítící, sladké, atd., ale aby i vydržely dlouho čerstvé. To vše ale stojí peníze. A pěstitel chce i vydělat. I určí si cenu.
Chce li i s určitostí prodávat, prodává přes burzu. To znamená, že se květiny prodávají na aukci. Na burze se rozdělí do vozíků a aukce začne. Vyvolávací cena je natažená na maximum a pak velmi rychle klesá.
Kdo má zájem, zmáčkne tlačítko a kupuje. Kdo nestiskne, má smůlu. Když je někdo začne skupovat "moc" brzy a náš velkoobchod o ně bude mít taky zájem, třeba proto, že vaše dcera je chce do svatební kytice, cena prostě vysoká zůstane až do posledního vozíku. Kdo dost rychle nekliká, nenakupuje. Typické je to v období Valentina, Dne matek, MDŽ a Vánoc. Těch dní v roce je víc. Jiný kraj, jiný mrav a svátků je celosvětově požehnané množství. Ti, co nejvíce ovlivňují ceny květin jsou i největší odběratelé. Těmi jsou Německo, Velká Británie, Francie, Itálie a Belgie.
Samozřejmě i USA. To máme už třetí příčku pomyslného žebříku a zdaleka nejsme na vrcholu. Přičítáme procenta pro nákupčího - makléře, který ji na burze vydražil a samozřejmě veškeré náklady na její cestu a uskladnění - doprava na cestu do Čech, chladící boxy a lidi. Z velkoobchodu se "nějak", ovšem ne zadarmo, dostanou do květinářství. V květinářství se opět připočte nějaká částka ve které se schovávají náklady na pronájem, energie, vodu, zaměstnance a spotřební materiál. Na konci dostane konečná cena i svou 15% daň.  Na jeden stonek s květem je toho celkem dost, co říkáte?

Někteří dovozci - a nejspíš i některé supermarkety, mají své velkopěstitele a ti jim potom zaručí jak odrůdu, kvalitu, tak množství a cenu. Čím víc koupíte, tím levnější to máte. Znáte to, "kup dva a zaplať jen jeden". Představte si, že jste supermarket s pobočkami po celé Evropě a chcete květiny do každé své prodejny.
A chcete samozřejmě vydělat! Vyberete si tedy pěstitele z oblasti, kde bude kvítí dost a cena bude nízká. A co se růží týče, nejlepším místem bude nejspíš Afrika. Nevím to samozřejmě jistě, ale podle velikosti květů supermarketových růží to tak vypadá. Afrika je skvělým pěstitelem s převážně malými a drobnými květy. A za skvělou cenu.
Ptáte se, proč je tedy neberou i květináři? Berou, ale málo a jen ty zvláštnější a kvalitnější a tudíž i dražší. Kvalita v tomto případě neznamená jen dobu, po kterou růže zůstane čerstvá, ale i pevnost a tvar květů, barva, olistění, atd. Cena pro květináře je totiž  v tom malém odebraném množství i tak mnohem vyšší. A proč by je měli mít květináři v nabídce, když si je stejně koupíte v supermarketu za cenu mnohem nižší?

Zobrazený rozdíl mezi růžemi z Columbie a Equadoru  v posledních letech není již tak velký.